Účetní rada

Účetní rada

Ing. Jan Ambrož

Metodika účetnictví vychází v České republice z platných předpisů, kterými jsou pro podnikatelské subjekty zákon o účetnictví, České účetní standardy a Vyhláška.

Propojení těchto norem a jejich vazby na daňové předpisy je někdy komplikované, proto je snahou NÚR, resp. dále komentovaných interpretací, propojit výklad různých zákonů.

Zastřešujícím orgánem, do určité míry neformálním, je právě Národní účetní rada („NÚR“). Na jedné straně vystupují odborné útvary Ministerstva financí, na straně druhé Komora daňových poradců, Komora auditorů a Svaz účetních, partnerem je též VŠE v Praze.

Odborníci z Národní účetní rady hledají řešení, jak správně účtovat, a také se vyjadřují k souvisejícím daňovým vazbám.

Výsledkem jsou oficiální názory, stanoviska publikovaná jako Interpretace Národní účetní rady. K dispozici jsou na webových stránkách NÚR a v tomto hesle si rozebereme ty, které jsou nejblíže běžné praxi.

Interpretace jsou číslovány I-1 až I-16:

Vybrali jsme témata, která se objevují prakticky u každé účetní jednotky:

• sociální fond,

• příslušenství k pohledávce,

a specifickou problematiku tzv. nevyplacených dividend.

Zde je pozornost věnována třem okruhům: vzniku sociálního fondu, jeho čerpání a vykazování v účetní závěrce. Na příkladech si vysvětlíme základní doporučené principy.

V průběhu účetního období jsou vynakládány sociální náklady. Z výše uvedeného vyplývá, že zdrojem může být vytvořený sociální fond. České účetní předpisy však nedostatečně upravují podmínky pro účtování „zdroje“ neboli povinnosti, tj. závazku vynaložit výdaje (náklady) na sociální oblast. Přitom jejich výše může být v některých případech zřejmá podle vnitropodnikové směrnice.

Doporučuje se účtování rezervy nebo dohadné položky pasivní, není-li samozřejmě vytvořen zdroj formou sociálního fondu. Autor hesla se domnívá, že přesnější je tvorba účetní rezervy.

Je-li sociální fond vytvořen, čerpání lze účtovat na vrub příslušného fondu. Částka sociálních nákladů může být ale podstatně vyšší než zdroj evidovaný v účetnictví. Sociální náklady tak mohou být vlastně účtovány:

• rozvahově, přes sociální fond, nebo

• výsledkově, v účtové skupině 52,

• a také rozvahově mimo sociální fond.

Je běžné, že zdroje fondu jsou nedostatečné a jsou „z něj“ čerpány jen vybrané tituly - v našem případě pouze příspěvky na dovolené a sociální výpomoc.

Sociální náklady mohou být i daňově účinné, proto by bylo velmi nerozumné účtovat takové částky formou čerpání fondů - viz operace č. 3.1.

U půjček je problém s vykazováním. Jsou-li poskytnuty z fondu (operace č. 4 by byla MD 423/D 221), musíme v podrozvahové evidenci sledovat pohledávku za zaměstnancem. Vrácení půjčky znamená de facto další příděl do sociálního fondu, i když nebylo rozhodnuto valnou hromadou - podkladem musí být vnitřní směrnice. Proto účtujeme poskytnutí půjčky většinou rozvahově, ale mimo sociální fond.

Konečný zůstatek účtu Sociální fond nesmí mít aktivní zůstatek. Dále je nutné, aby potřebné informace byly k dispozici v podrozvahové evidenci a ve vyjmenovaných případech byly také popsány v příloze k účetní závěrce.

Zákon o daních z příjmů v minulých letech již napravil možnou disproporci při posuzování osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti a (ne)daňových nákladů. Mělo by být vždy nerozhodné, zda je účtováno přímo ze sociálního či jinak nazvaného fondu, nebo na vrub nedaňových nákladů.

Obdobně daňově neutrální je třeba vrácení půjčky, i když by bylo účtováno do výnosů.

Snad každá účetní jednotka eviduje pohledávky po lhůtě splatnosti. Otázkou je, kdy je možné účtovat o příslušenství k pohledávce. Pro účely interpretace se příslušenstvím rozumí úroky, resp. poplatky, z prodlení podle obchodního či občanského zákoníku a smluvní sankce, které má při splnění podmínek dlužník povinnost uhradit (uvádíme dále zjednodušeně „poplatky“).

Je to velmi citlivé téma, protože související poplatky jsou účtovány …