Tuzemské osoby, které vyplácejí příjmy zahraničním osobám, mají
ve vztahu k ČR nelehké povinnosti plátce daně. Tyto společnosti musí nejdříve
správně posoudit, zda příjem, který vyplácejí, podléhá v ČR zdanění (taxativní
výčet příjmů nerezidentů, které v ČR podléhají zdanění, je uveden v § 22 ZDP). Jedná-li se o zdanitelný příjem
nerezidenta, je nutné posoudit, jakému režimu zdanění podléhá:
-
zda se jedná o příjem nerezidenta podléhající srážkové dani
(§ 38d ZDP),
-
nebo o příjem nerezidenta, ze kterého je nutné provést
zajištění daně (§ 38e ZDP).
Předmětem tohoto příspěvku je problematika příjmů nerezidenta,
ze kterého je tuzemský plátce povinen provést zajištění daně.
Vymožení daňové povinnosti od zahraničních osob je ztíženo. Z
toho důvodu byl do zákona o daních z příjmů zaveden institut zajištění daně.
Zajištění daně z příjmů nerezidenta provádí plátce (většinou tuzemská firma),
který příslušnou částku odvádí správci daně pod vlastní majetkovou
odpovědností.
V tabulce jsou uvedeny příjmy nerezidentů, které v ČR podle
zákona o daních z příjmů podléhají zdanění a ze kterých je nutné provést
zajištění daně.
-
Při provádění zajištění daně je nutné zkoumat, zda není s
příslušným státem uzavřena smlouva o zamezení dvojího zdanění, která neumožňuje
konkrétní příjem v ČR zdanit. Pokud není možné konkrétní příjem podle
mezinárodní smlouvy zdanit, zajištění daně se neprovádí.
-
V případě, že nerezident, jehož příjem podléhá zajištění
daně, je plátcem DPH, srážka zajištění se provede ze zdanitelného příjmu bez
DPH.
-
Zajištění daně se zaokrouhluje se na celé koruny nahoru.
-
Zajištění daně se od 1. 1. 2004 neprovádí u
zahraničních osob, které jsou rezidenty členského státu Evropské unie nebo
některého ze států, které tvoří Evropský hospodářský prostor. V současné
době se jedná o následující státy: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko,
Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta,
Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko,
Velká Británie, Spolková republika Německo, Španělko, Švédsko, Island,
Lichtenštejnsko, Norsko.
Zajištění daně ve výši 10 % z příjmů
nerezidenta
Z většiny zdanitelných příjmů nerezidenta je plátce povinen
zajišťovat daň ve výši 10 %. Rozhodný okamžik, kdy plátci vzniká povinnost
srazit zajištění daně je při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve
prospěch nerezidenta, nejpozději však v den, kdy se o závazku účtuje v souladu
s platnými účetními předpisy. Daňový nerezident může požádat svého
místně příslušného správce daně o snížení částky zajišťované daně nebo i
o zrušení povinnosti daň zajišťovat. U poplatníků, kteří řádně plní své
povinnosti, ve většině případů není důvod žádosti nevyhovět. Zejména v
případech, kdy je poplatník povinen platit zálohy na daň, by na jeho daňovém
účtu zbytečně vznikaly přeplatky, které by musely být následně vráceny.
Zajištění daně ve výši 1 % z příjmů
nerezidenta
Zajištění daně ve výši 1 % se provádí z příjmů nerezidenta při
prodeji investičních instrumentů a z příjmů z úhrad pohledávky nabyté
postoupením. Většina smluv o zamezení dvojího zdanění stanoví, že tento příjem
nebude zdaněn v ČR, ale ve státě, kde je zahraniční osoba rezidentem. V těchto
případech nebude zajištění daně plátcem provedeno. Pokud by však byly úhrady z
pohledávky nabyté postoupením poskytnuty zahraniční osobě z nesmluvního státu,
příjem v ČR podléhá zdanění a zajištění daně je nutné provést. V praxi se
vyskytují také případy, kdy tuzemská společnost není schopna správci daně
prokázat (dokladem o daňovém domicilu), že její zahraniční obchodní partner je
rezidentem smluvního státu a z toho důvodu nelze v těchto případech uplatnit
smlouvu o zamezení dvojího zdanění (viz příklad 1).
Zajištění daně z příjmů nerezidenta ve výši obecné
sazby daně
Daň je nutné zajišťovat také ze základu daně veřejné obchodní
společnosti nebo komanditní společnosti (k. s.) připadající na zahraniční
společníky (v případě k. s. na komplementáře).
-
Jde-li o nerezidenta – fyzickou osobu, bude provedeno
zajištění daně ve výši sazby daně podle § 16 ZDP, tj. v roce 2013 ➝ 15 %.
-
Pokud je společníkem zahraniční právnická osoba, potom
plátce provádí zajištění daně podle sazby daně uvedené v § 21 ZDP, tj. v roce 2013 ➝ 19 %.
U těchto příjmů je nutné provést zajištění daně při výplatě,
poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka. Nenastane-li dříve žádná
z těchto skutečností – potom je třeba provést zajištění daně nejpozději do dvou
měsíců po uplynutí příslušného zdaňovacího období (§ 38e odst. 3 ZDP).
Odvod zajištěné daně finančnímu úřadu
Částky zajištěné daně sražené poplatníkovi (nerezidentovi)
odvádí plátce do konce měsíce za předchozí kalendářní měsíc svému místně
příslušnému správci daně na účet, který má předčíslí 10030. Úplné číslo účtu
včetně dalších informací o provedení platby je možné vyhledat ve Finančním
zpravodaji nebo na webových stránkách MF.
Současně s platbou je tuzemská společnost povinna vyplnit a
zaslat správci daně tiskopis Ministerstva financí „Hlášení plátce daně o
provedení srážky daně ze zdanitelných příjmů“. Na tomto tiskopisu plátce
vyplní: své identifikační údaje a dále jméno, bydliště nebo sídlo poplatníka
(tj. daňového nerezidenta), jeho daňové identifikační číslo, výši a druh jeho
příjmů a částku zajištěné daně. Tiskopis je možné vyhledat na webových
stránkách MF: www.mfcr.cz. Částka zajištění
daně bude správcem daně převedena z osobního účtu plátce na osobní daňový účet
poplatníka (nerezidenta).
Zahraniční společnost je povinna všechny své zdanitelné příjmy
(s výjimkou příjmů zdaněných srážkovou daní) zahrnout do daňového
přiznání, které podá tuzemskému správci daně. V daňovém přiznání lze
uplatnit související výdaje, uplatnit slevy a odpočty, na které stálé
provozovně vznikne nárok. Z pohledu stálé provozovny je zajištění daně jakousi
zálohou, kterou si provozovna započítá na celkovou daňovou povinnost vzniklou v
ČR. Od vypočtené daňové povinnosti si stálá provozovna odečte částku zajištěné
daně a rozdíl doplatí. V případě, že poplatník v daňovém přiznání uplatní vyšší
výdaje, odpočty apod., může nastat situace, kdy po započtení zajištění daně
vznikne přeplatek. Na žádost nerezidenta správce daně přeplatek vrátí. Z
uvedených informací vyplývá, že z povinnosti zajistit daň nevyplývají žádné
platby navíc. Česká republika pouze předchází situaci, kdy zahraniční
společnost (nerezident) nesplní svoje povinnosti – nepodá za stálou provozovnu
daňové přiznání a nezaplatí žádnou daň. V těchto případech správce daně může
(ale nemusí) považovat zajištěním daně daňovou povinnost nerezidenta za
splněnou. Toto právo volby má pouze správce daně, nikoli daňový subjekt.
Souvztažnosti: