Správce daně

Správce daně

Mgr. Ing. Pavel Matějka

 Nahoru1. Postavení správce daně

Správce daně je orgánem veřejné moci. Je jedním ze subjektů správy daní, jejichž postavení upravuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád" nebo "DŘ"). Předmětem činnosti správce daně je, jak sám název napovídá, správa daně, tedy postup, jehož cílem je podle § 1 odst. 2 daňového řádu správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady.

Správce daně vystupuje za stát. Samotná definice správce daně obsažená v daňovém řádu je obecná. Není to však nedokonalost zákona, je tomu tak záměrně, a to především z důvodu, že správu daní nevykonává pouze jeden správní orgán, nebo jednotlivé správní orgány v rámci jedné soustavy správních orgánů, jako jsou například orgány Finanční správy České republiky. Mezi další orgány, které mají postavení správce daně, patří například v oblasti místních poplatků podle § 15 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, obecní úřady. Nejde však o případ jediný. Například u soudních poplatků plní úlohu správce daně podle § 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jednotlivé soudy v rámci soudní soustavy České republiky, u spotřebních daní jsou to podle § 1 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, orgány Celní správy České republiky.

Zaměříme-li se na oblast daní v užším smyslu a oblast vybraných poplatků, zde jsou správcem daně orgány Finanční správy České republiky, jejichž právní úprava je obsažena v zákoně č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Finanční správě České republiky" nebo též "ZFS").

Pro úplnost lze dodat, že správce daně má podle § 10 odst. 3 DŘ způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost podle § 19 a § 20 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

 Nahoru2. Orgány Finanční správy České republiky

Finanční správa České republiky je podle § 1 odst. 1 ZFS soustavou správních orgánů pro výkon správy daní. Z hlediska hierarchie je soustava orgánů Finanční správy České republiky upravena v § 1 odst. 3 uvedeného zákona. Generální finanční ředitelství, které je nejvyšším z orgánů Finanční správy České republiky, je podřízeno Ministerstvu financí. Odvolací finanční ředitelství je podřízeno Generálnímu finančnímu ředitelství a jednotlivé finanční úřady jsou podřízeny Odvolacímu finančnímu ředitelství.

Jak je zřejmé již ze zmíněné hierarchie orgánů Finanční správy České republiky, Generální finanční ředitelství vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného Odvolacímu finančnímu ředitelství. Věcnou působnost Generálního finančního ředitelství stanoví § 4 zákona o Finanční správě České republiky. Odvolací finanční ředitelství vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného jednotlivým finančním úřadům. Jde-li o věcnou působnost Odvolacího finančního ředitelství, tu stanoví § 7 zákona o Finanční správě České republiky. Věcnou působnost finančních úřadů potom stanoví § 10 zákona o Finanční správě České republiky. Zvláštní právní úpravu má Specializovaný finanční úřad, který je příslušným pro tzv. vybrané subjekty uvedené v § 11 odst. 2 zákona o Finanční správě České republiky.

 Nahoru2.1 Územní působnost orgánů Finanční správy České republiky

Územní působnost orgánů Finanční správy České republiky stanoví zákon o Finanční správě České republiky. Generální finanční ředitelství, jehož sídlem je Praha, vykonává působnost pro celé území České republiky. Odvolací finanční ředitelství, jehož sídlem je Brno, vykonává působnost rovněž pro celé území České republiky. Jde-li o finanční úřady, každý finanční úřad vykonává působnost na území vyššího územního samosprávného celku. Tomu svědčí i skutečnost, že název daného vyššího územního samosprávného celku je součástí názvu finančního úřadu. Rovněž sídlo finančního úřadu je totožné se sídlem vyššího územního samosprávného celku. Výjimkou je Specializovaný finanční úřad, který je příslušným pro tzv. vybrané subjekty vymezené v § 11 odst. 2 písm. a) až i) zákona o Finanční správě České republiky.

Jde-li o samotné finanční úřady, v České republice působí tyto:

• Finanční úřad pro hlavní město Prahu,

• Finanční úřad pro Středočeský kraj,

• Finanční úřad pro Jihočeský kraj,

• Finanční úřad pro Plzeňský kraj,

• Finanční úřad pro Karlovarský kraj,

• Finanční úřad pro Ústecký kraj,

• Finanční úřad pro Liberecký kraj,

• Finanční úřad pro Královéhradecký kraj,

• Finanční úřad pro Pardubický kraj,

• Finanční úřad pro Kraj Vysočina,

• Finanční úřad pro Jihomoravský kraj

• Finanční úřad pro Olomoucký kraj,

• Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj,

• Finanční úřad pro Zlínský kraj, a v neposlední řadě také

• Specializovaný finanční úřad.

Finanční úřad vykonává působnost na území vyššího územního samosprávného celku (tedy kraje), jehož název je součástí názvu finančního úřadu. Vybranou působnost vykonává Finanční úřad na celém území České republiky. Specializovaný finanční úřad vykonává působnost na celém území České republiky. Sídlem finančního úřadu je sídlo daného vyššího územního samosprávného celku, jehož název je součástí i samotného názvu finančního úřadu. Sídlem Specializovaného finančního úřadu je hlavní město Praha.

Jednotlivé finanční úřady mají svá územní pracoviště, jejichž seznam je uveden v příloze k vyhlášce č. 189/2023 Sb., o územních pracovištích finančních úřadů, která se nenacházejí v jejich sídlech. Tuto vyhlášku vydává Ministerstvo financí na základě zákonného zmocnění zakotveného v § 8 odst. 5 ZFS.

 Nahoru3. Pravomoc správce daně

Pravomoc správce daně upravuje § 11 DŘ, daňového řádu. Obecně ji lze definovat jako určitý soubor práv a povinností umožňující dosáhnout základního cíle správy daní definovaného v § 1 odst. 2 daňového řádu, tj. správného zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Zakotvení těchto pravomocí v neposlední řadě napomáhá rovněž k řádnému a efektivnímu fungování daňového systému jako takového.

Vymezení pravomoci správce daně je nezbytně nutné, a to z důvodu, že správce daně, jakožto orgán veřejné moci, nemá při správě daní subjektivní práva a povinnosti, jinak řečeno, není osobou v právním smyslu. Výjimkou je případ, kdy je správce daně účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní. Tehdy má tzv. procesní způsobilost podle § 19 a 20 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Pro účely správy daní dává § 11 odst. 2 DŘ správci daně rovněž pravomoc zřídit a vést registry a evidence daňových subjektů a jejich daňových povinností.

Správce daně vykonává svoji pravomoc prostřednictvím úředních osob (§ 12 odst. 1 daňového řádu). Těmito úředními osobami jsou v rámci Finanční správy České republiky zpravidla státní zaměstnanci ve služebním poměru podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, kteří byli zařazeni nebo jmenováni k výkonu služby na konkrétním služebním místě.

Úřední osoby prokazují svoje oprávnění k úkonům při správě daní zpravidla služebním průkazem. Vzor služebního průkazu státního zaměstnance v orgánu finanční správy je uveden v příloze č. 1 vyhlášky č. 81/2019 Sb., o vzorech služebního průkazu v orgánu finanční správy.

Pravomoc správce daně mohou v určitých případech vykonávat rovněž osoby, které nejsou ve služebním poměru podle zákona o státní službě. Pravomoc správce daně mají totiž také orgány územních samosprávných celků, které vykonávají v určité oblasti veřejné správy tzv. přenesenou působnost, pokud se výkon takové přenesené působnosti z hlediska procesního řídí daňovým řádem. Zmínit lze například obecní úřady, které vykonávají správu místních poplatků.

 Nahoru4. Příslušnost správce daně

Otázka příslušnosti správce daně je velmi významná, neboť pouze věcně a místně příslušný správce daně má pravomoc daňovou věc projednat a v této věci rozhodnout.

 Nahoru4.1 Věcná příslušnost správce daně

Věcnou příslušností se rozumí příslušnost správního orgánu projednat určitou věc, náleží-li daná věc do oblasti věcné působnosti tohoto správního orgánu. Věcná příslušnost tak určuje, který správní orgán co do druhu má pravomoc se danou věcí zabývat. Věcná příslušnost správce daně vyplývá z § 10 odst. 1 DŘ. Podle uvedeného ustanovení je věcně příslušným správcem daně správní orgán nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém je mu zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní.

Pokud by došlo k tomu, že by správce daně vydal rozhodnutí, k jehož vydání nebyl vůbec věcně příslušný, bylo by takové rozhodnutí nicotné podle § 105 odst. 2 písm. a) DŘ.

 Nahoru4.2 Místní příslušnost správce daně

Místní příslušností je pravomoc věcně příslušného správního správce daně projednat konkrétní věc z hlediska jeho územní působnosti. V daňovém řádu upravuje místní příslušnost § 13, a to podle jednotlivých kritérií, jak je uvedeno dále.

Místní příslušnost u fyzické osoby

Místní příslušnost fyzické osoby se řídí místem pobytu fyzické osoby. Jde-li se o občana České republiky, místem pobytu je adresa místa trvalého pobytu, kterým se podle § 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Zmíněným zvláštním právním předpisem je zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o obcích"), který v § 31 odst. 1 stanoví povinnost označit budovu popisným číslem, nebo v § 31 odst. 2 písm. a) až c) vyjmenované stavby či budovy evidenčním číslem. O tom, jakým popisným, orientačním nebo evidenčním číslem bude budova označena, rozhoduje podle § 31 odst. 5 zákona o obcích příslušný obecní úřad.

U fyzické osoby, která je cizincem, se místní příslušnost určí adresou hlášeného místa pobytu. Pokud nelze místo pobytu fyzické osoby určit tak, jak je uvedeno výše, potom se místem jejího pobytu rozumí místo na území České republiky, kde se převážně zdržuje.

Místní příslušnost u právnické osoby

Místní příslušnost právnické osoby je určena sídlem právnické osoby. Tímto sídlem se pro účely správy daní rozumí adresa, kterou má právnická osoba zapsanou v obchodním rejstříku nebo v obdobném veřejném rejstříku. V případě právnické osoby, která se do obchodního rejstříku nebo do obdobného veřejného rejstříku nezapisuje, se sídlem rozumí adresa, kde tato právnická osoba skutečně sídlí.

Místní příslušnost u nemovitých věcí

Jestliže je předmětem daně nemovitá věc, potom je místně příslušným ten správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nemovitá věc nachází.

Místní příslušnost u poplatků

V případě poplatků, kde předmětem je zpoplatnění úkonu, je místně příslušným ten orgán veřejné moci, který je příslušný k provedení konkrétního úkonu.

 Nahoru4.3 Speciální ustanovení o místní příslušnosti

Daňový řád obsahuje řadu ustanovení, která upravují místní příslušnost speciálně. Předně je nutno uvést plátcovu pokladnu, které je podle § 21 odst. 2 DŘ místně příslušný ten správce daně, v jehož obvodu územní působnosti je tato plátcova pokladna umístěna.

Speciální právní úpravu místní příslušnosti lze nalézt také u tzv. dělené správy v § 162 odst. 5 DŘ. Podle uvedeného ustanovení se místní příslušnost správce daně, na něhož přechází správa placení peněžitého plnění, řídí podle sídla orgánu veřejné moci, který platební povinnost k peněžitému plnění uložil.

Další speciální ustanovení se týká plnění daňové povinnosti osobou spravující pozůstalost. Podle § 239b odst. 3 DŘ spravuje daňovou povinnost zůstavitele ten správce daně, který byl příslušný ke správě této daňové povinnosti v den smrti zůstavitele.

Zmínit je třeba také přechod daňové povinnosti při přeměně rozdělením. Pokud daňová povinnost přešla na právního nástupce při přeměně právnické osoby rozdělením, spravuje tuto daňovou povinnost podle § 240b odst. 3 DŘ dosud příslušný správce daně.

K otázce místní příslušnosti se vztahují také některá ustanovení zákona o Finanční správě České republiky. Konkrétně jde o § 11 odst. 1 ZFS, část věty před středníkem, který stanoví místní příslušnost, jde-li o tzv. vybrané subjekty vyjmenované v § 11 odst. 2 písm. a) až i) uvedeného zákona, kterým je místně příslušný…